Další názvy: hemoragie, haemorrhagia

Krvácení můžeme dělit na zevní, kdy se krev vylévá mimo tělo, a vnitřní (do tkání či tělesných dutin).

Obvyklou příčinou krvácení je úraz, ať už ostrou nebo tupou silou. Vnitřní krvácení je nebezpečnější, neboť je zraku skryto a jeho význam je tak často podhodnocen. Může se projevovat pouze známkami počínajícího šoku.

Dále můžeme dělit krvácení na tepenné (poraněna je arterie, krev je jasně červená a z poraněné cévy vystřikuje dle frekvence srdeční akce), žilní (tmavší krev z rány volně vytéká) a z kapilár (nejméně nebezpečné, jedná se obvykle o lehké krvácení např. z odřenin). U rozsáhlejších úrazů se jedná většinou o krvácení smíšené, tedy o kombinaci všech tří typů.

Krvácení do tkání může být způsobeno i neúrazovými stavy. Jedná se především o nedostatečnou pevnost cévních stěn při jejich zánětech, autoimunitních chorobách, nedostatku vitaminu C, léčbě kortikoidy atd. Tyto choroby se mimo jiné mohou projevovat častým krvácením z nosu, výsevem tečkovitého podkožního krvácení, tvorbou modřin už po lehkém kontaktu, silným menstruačním krvácením apod.

Příčinou obtížně zastavitelného krvácení může být nedostatek nebo porucha funkce krevních destiček, nedostatek vápníku či vrozený nedostatek některého z bílkovinných faktorů srážení krve (hemofilie, projevy v naprosté většině pouze u mužů, ženy jsou přenašečkami choroby přes generaci).

Při podezření na uvedené choroby je vhodné navštívit praktického lékaře nebo odbornou hematologickou ambulanci. Lékař nechá laboratorně vyšetřit krev s ohledem na kvalitu srážlivosti krve, dostatek krevních destiček, případně při podezření na hemofilii bude provedeno i speciální vyšetření ke stanovení aktivity faktorů srážení krve.