Další názvy: zvýšená aktivita

Hyperaktivita je nadměrná, nevhodně vysoká psychická a fyzická aktivita jedince.

Hyperaktivita je problém, který se týká a diagnostikuje hlavně u dětí. Dnes používaný název je AHDH syndrom = attention deficit hyperactivity disorder (porucha pozornosti s hyperaktivitou). U dítěte se tento syndrom projevuje třemi základními znaky: vývojově nepřiměřenou (ne)pozorností, hyperaktivitou a impulzivitou. Důležitou informací pro stanovení správné diagnózy je přesné určení, kdy se začaly problémy vyskytovat (do začátku školní docházky) a jak dlouhou dobu vše trvá.

Hyperaktivita vs. nadměrný temperament

Dítě, které má syndrom hyperaktivity se neumí soustředit delší dobu na jednu činnost, má problémy u ní vydržet. To platí jak u školních úloh, tak ale například i u hry! Bývá pro něj typické, že se věnuje souběžně několika činnostem najednou a přebíhá mezi nimi. Není schopné vnímat detaily, věci vnímá jen povrchně, vybere si to nejdůležitější a drobné detaily už pro něj nejsou podstatnými, nevěnuje jim vůbec pozornost. Když s takovým dítětem hovoříte, můžete mít pocit, jako by bylo „duchem nepřítomné“. Není schopné si naplánovat úkoly nebo hru, udržet pořádek. Často pracuje ledabyle a s chybami.

Hyperaktivita se může u některých dětí objevit spolu s nadměrnou impulzivitou. Takové dítě když sledujete, máte pocit, že je neustále v pohybu. Různě poskakuje, vrtí se, nenechá v klidu ruce, neustále má tendenci povídat, nevhodně vyhrkávat do hovoru. Bývá silněji emotivní a je pro něj problém přechod mezi různými činnostmi. Tato porucha postihuje častěji chlapce než dívky.

Co s tím lze dělat?

Diagnostiku stanoví lékař případně psycholog na základě pozorování, v těžších případech se vyšetřuje EEG dítěte (elektroencefalografie, která snímá přes pokožku hlavy mozkovou činnost).

Léčba je složena z několika částí a spočívá v kombinaci terapie léky, které mají tlumivý účinek, pohybové rehabilitace, logopedie a psychologických terapií.

Nejdůležitější roli má ale rodina a škola. Ve škole je vhodný odborný, kvalifikovaný a trpělivý přístup k takto handicapovanému dítěti. Stran rodiny je důležitá laskavost a trpělivost, i když se to někdy zdá jako nemožný a nadlidský úkol. Je vhodné se snažit dítěti zvyšovat sebevědomí – ocenit, když se dítěti něco povede, chválit jeho snahu se změnit a podobně. Podobně pokud se dítěti něco nepodaří, je třeba mu dát najevo svou podporu. Tyto děti bývají velmi citlivé, zatvrzelým přístupem u nich nic nezískáme, naopak je odradíme. Jejich nadměrná aktivita potřebuje mít kde vybít, proto se snažíme upravit denní režim dítěte tak, aby byl dostatek prostoru pro fyzickou aktivitu – hru, procházky.

Diskuze o hyperaktivitě

• Hyperaktivita u batolete?
• Hyperaktivita a školka