Další názvy: vomitus, emeze
Odborně je nazýváno vomitus nebo emeze a často mu předchází pocit na zvracení (nausea čili nevolnost). Jedná se o vyvržení obsahu žaludku nebo střev pomocí opačné peristaltiky (pohybu trávicí trubice), podpořené prudkým stahem břišních svalů a bránice. Normálně se též uzavírají hlasivky jako prevence před zatečením zvratků do dýchacích cest. K němu někdy dochází v bezvědomí (bezvědomá osoba musí být okamžitě otočena na bok, aby zvratky mohly z úst volně vytékat!) a může mít závažné následky (dušení, zánět plicní tkáně z naleptání žaludeční kyselinou atd.)
Bez vztahu k onemocnění je zvracení přítomno při zachycení nevhodných smyslových vjemů (pachy a scenérie), či při jejich představách. Též může být součástí projevů vegetativního nervstva při trémě. Časté je zvracení v těhotenství.
Zamýšlíme-li se nad zvracením jako nad příznakem nemoci, pak je vhodné jeho příčiny rozdělit na centrální a periferní. Mezi centrální příčiny lze zařadit např. úrazy a jejich následky (otřes mozku, zhmoždění, nitrolební krvácení), cévní mozkové příhody, závratě (nejčastěji jako příznak zánětlivého postižení statokinetického ústrojí a osmého hlavového nervu), migrény, otravy léky a drogami, zvýšený nitrolební tlak aj.
Periferní příčiny jsou příčiny nacházející se v žaludku (např. podráždění sliznice po pozření nevhodné potraviny či tekutiny) či střevech (neprůchodnost střevní, infekce, otrava potravinami aj.).
Při zvracení je třeba myslet především na dostatečný příjem tekutin, pokoušet se přijmout zpět tolik tekutin (ideálně čistou vodu – nedráždí sliznice), kolik zvracením ztratíme. Zvracení obvykle ustane samo. Zvláště známe-li vyvolávající příčinu (např. alkohol) je zbytečné k lékaři chodit.
Jedná-li se o nezadržitelné zvracení s velkými ztrátami tekutin, nebo jsou-li přítomny další příznaky, jako poruchy vědomí, poruchy dýchání, známky úrazu, pak okamžitě přivoláme záchrannou službu.
Zobrazit nemoci, které může zvracení provázet