Další názvy: prolémy s chůzi, poruchy motoriky chůze
Poruchy chůze spolu s jinými poruchami hybnosti jsou známkou poškození míchy nebo mozku. Mezi poruchy chůze se většinou nepočítají úrazy končetin (zlomeniny, vymknutí apod.) a cévní, svalová a kloubní onemocnění končetin, které především pro svou bolestivost chůzi také znemožňují (viz. příznak „bolest končetin“).
Poruchou chůze v užším smyslu je tedy míněna nervová porucha znemožňující samotné vyvolání pohybu (ať už by byl bolestivý nebo ne, zkrátka pohyb nelze zahájit), nebo je vyvolaný pohyb slabý či nějakým způsobem modifikovaný (ne však pro bolest).
Poruchy chůze se tedy projeví buď jen lehkým snížením svalové síly, neobratností,* špatnou koordinovaností pohybu*, nebo u těžšího postižení částečnou (paraparéza, obrna dolních končetin) nebo úplnou ztrátou pohybové aktivity (paraplegie, ochrnutí dolních končetin).
Poruchy při onemocnění míchy
K poruše chůze dochází při poranění míchy, míšních nádorech a zánětech (méně často), při narušení cévního zásobení a metabolismu míchy, u roztroušené sklerózy a amyotrofické laterální sklerózy. Pokud je poškození míchy „povrchovější“ nebo jde i o poškození některého z nervů pro dolní končetinu, jedná se o tzv. chabou (periferní) parézu nebo plegii, kdy je končetina v bezvládném stavu, není v ní žádné napětí a rychleji atrofuje (atrofie – porucha výživy).
Lehčí poruchy
Při lehčích poruchách (čili spíše parézách než-li plegiích) a postiženích pouze jedné končetiny je chůze možná, ale pacient se nemůže dobře odrazit nemocnou končetinou, při chůzi na ni napadá, někdy ji táhne za sebou, jindy s ní dělá kratší kroky, nebo ji ke zdravé noze jen přitahuje. Při poruše dolních segmentů míchy (nejčastěji při útlaku vyhřezlou meziobratlovou ploténkou) není pacient schopen buď chůze po špičkách, nebo po patách. Když je porucha ve vyšších segmentech míchy, člověku se podlamují nohy v kolenou a není schopen vystoupit na židli nebo do schodů.
Těžší poruchy
Pokud je postižení míchy „hlubší“, jsou obvykle zasaženy nervové dráhy v míše, které vedou z mozku signály pro pohyb do končetin a obrna (paréza) nebo plegie se pak stává tzv. spastickou: V končetině je zvýšený tonus, je jakoby ztuhlá, nemůžeme s ní pasivně pohnout, při postižení pouze jedné končetiny (nebo lehčího postižení – parézy) se noha těžko odlepuje od podlahy, těžko se zvedá a ohýbá v koleni při pokusu o krok.
K obrnám může docházet také při postižení mozku úrazy, nádory a především záněty (např. dříve obávaná dětská mozková obrna).
Poruchy při onemocnění mozku
Zvláštní chůzí se vyznačují některá onemocnění mozku, která nevedou k obrnám, ale k poruše „doladění“ a koordinace pohybů, chůze je tedy možná, ale může být hrubá, nestabilní nebo pomalá. Jedná se o nemoci mozečku a bazálních ganglií – např. u Parkinsonovy choroby se chůze vyznačuje krátkými pomalými krůčky, obtížně se zahajuje, stejně tak činí problém změna směru pohybu (zatočení doleva, doprava apod.). U mozečkového poškození je chůze kymácivá nebo kolébavá, o široké bázi (viz. příznak chůze o široké bázi). Pramení to z nejistoty pohybu. Více se o těchto poruchách chůze dočtete v příznaku špatná koordinace pohybů.
Poruchy při psychiatrických onemocněních
Poruchy chůze jsou příznakem i některých psychiatrických onemocnění, ať už vrozených (mentální retardace apod.) nebo získaných. Např. při hysterii je chůze často bizarní s tendencí k pádům, vždy na stranu očekávaní záchrany a je o to výraznější, má-li člověk publikum.
Léčba poruch chůze
Léčba poruch chůze je mnohdy obtížná, zvláště u obrn a paraplegií, které jsou-li trvalé, prakticky už nemůže dojít k obnovení pohybu a léčba je pouze podpůrná (rehabilitace, pasivní cvičení, aby nedošlo k poruše výživy končetiny), některé parézy jsou však přechodného rázu (např. po některých zánětlivých onemocněních postihujících i nervový systém – po záškrtu a botulismu).
Léčba všech zmíněných onemocnění patří vždy do rukou lékaře!
Zobrazit nemoci, které může poruchy chůze provázet