Agresivita

Další názvy: agrese

Agresivita je v současnosti živě diskutované téma. Lze na ni pohlížet z hlediska psychologie, sociologie a medicíny, kdy se může jednat o příznak onemocnění – především psyatricko- neurologického charakteru. V současné době rovněž pozorujeme zvýšenou agresivitu u dětí a mládeže, většinou je spojená s nejrůznější kriminální činností.

Určitý sklon k agresivitě má každý člověk, je to jeho vrozená vlastnost. Jiné psychologické směry toto odmítají a považují agresivitu za prvek chování, který člověk získává během svého života.

V psychiatrii je agresivita velmi často vídaným jevem. Často souvisí s užíváním drog či nadměrnou konzumací alkoholu. Příkladem může být tzv. patická ebrieta čili patická opilost. Člověk po konzumaci malého množství alkoholu ztrácí kontrolu a zábrany, často spojeno s brachiálním ( fyzickým) či verbálním násilím. Celý stav končí terminálním spánkem, člověk se na období zuřivosti vůbec nepamatuje.

Agresivita se může projevit i při úraze ( např. autonehoda), kdy dochází k otřesu mozku, člověk je agitovaný, agresivní, utíká z místa nehody či napadá zdravotníky apod.

Nadměrná agresivita se může projevit i v rámci psychóz – paranoidní schizofrenie apod. ( často dochází ke vzniku schizofrenie v ranné dospělosti, výjimečně v dětsví).

U starých lidí se může agresivita objevit jako porucha chování v rámci počínající demence – např.: Alzheimerova choroba.

Příčin a forem agrese je celá řada, pokud na člověku zpozorujeme změnu chování ve smyslu zvýšené agresivity, je dobré se poradit nejprve s psychologem – obzvláště u dětí, které se snaží někdy agresivitou upozornit na sebe v případě snížené pozornosti rodičů, žárlením na mladšího sourozence apod.

Napište prosím svoji zkušenost s: agresivita

 Váš příspěvek
 
dasa.bubo  06.10.14 08:50
matka nedokáže ovládnout vztek

Dobrý den.
Mám matku. Tu její otec ji vždy podceňoval a shazoval - vždy se snažila být dokonalá - stejně to nikdy nedocenil. Odtud je její touha po dokonalosti. Já měla být syn…jsem dcera a jsem bohužel pro ni docela normální človíček, co má svou dokonalou rodinu…
Když jsem byla malá, tak její touha po dokonalosti gradovala s počtem utření prachu - i 5× denně. Kontrolovala mě i jak po sobě spláchnu záchod. Jako taková běžná situace se mi jeví příhoda když jsem jako asi 12tiletá spláchla a ono tam zůstalo plavat „hovno“ :lol: Pro mě to znamenalo jen znovu spláchnout. Pro moji matinku to byl důvod mi vrazit hlavu do záchodu a řvát na mě co všechno jsem… Její stavy vzteku se stále stupňují. Mého syna už párkrát držela pod krkem, protože „pomalu papá“, Strkala mu mýdlo do řitního otvoru, protože prý smrdí. Dceru mi shodila ze schodů, protože chtěla jiný účes. Její vztek vzniká jako následek i sebemenšího odporu vůči ní! Vyvalí vždy oči, vycení nehty jak drápy, začne syčet a jde po nás. Tvrdí, že asi problém má, ale že je způsoben cukrovkou, kterou má již asi deset let a je na inzulínu.
Nevěřím že člověk nedokáže ovládat emoce. Já si život vůči ní zařídila a vnoučata již zřejmě neuvidí, ale mám strach o mého otce. Ten je neuvěřitelný flegmatik. Mě jako dceři nikdy nevěřil, co se unás doma děje. Matčina autorita a jistota její jediné pravdy vždy způsobila, že moje rozpíchaná zadnice od vidličky byla způsobena mou neopatrností a mým odmlouváním matce. „můžeš si za to sama“… No- nekomentuji. V poslední době, co jsou rodiče v důchodu jsou spolu často, že. A otec to nyní schytává za nás. Už několikrát jsme byli svědky, jak kvůli nedotaženému šroubku šla po něm… Jsem si ale jistá, že ví, co dělá v těchto jejích stavech zuřivosti. Dokáže se ovládat natolik, aby měla jistotu, že sousedi a náhodní kolemjdoucí uvidí jen zlobivé dítě. Držela mi ústa abych nemohla křičet…atd, Prostě sebekontrolu vzhledem k její osobě ovládala vždy.
Léčbu odmítá. Existuje způsob jak mi říct co s ní? Už je sama. Nemá kamarádky. Se sousedy je na nože…Nedá se s ní diskutovat… Dcera k ní odmítá již zcela chodit i na návštěvu (má svůj názor i v sedmi letech a na to nemá dle mé matky právo - navíc je to opět dívka jako já). staršího již dospělého syna si kupuje a vede se jí to. Kazí mi jeho výchovu a začíná mi z něj dělat lempla - dotuje ho penězi.
Přestávám to zvládat i já, protože jakýkoliv i sebemenší projev jiného než jejího názoru v nás vyvolává šílené stavy a hádání. Bráním své děti a i sebe. Dokáže mě vyrvat v hádce vlasy. Pokousat mě….Strašně mě v těch chvílích nenávidí. Ve mně to vyvolává stavy nervového zhroucení a pocit bezmoci. Netrpí žádnou nemocí, které jsou mi známy.
Dá se léčit??? Prosím poraďte mi

 
Petra ryba
1 příspěvek 09.06.13 07:29
agresivní chování

Dobrý den mám doma velice agresivního syna je mu 18let už to nějakou dobu trvá k lékaři nechce jsem přesvědčená o tom kdyby si nechal napsat léky že tento jev který nás totálně ničí se tak trochu zmenčí a časem a dospělostí skoriguje ale boužel léčení nechce bojkotuje je tu jediná možnost poslat našeho synka do světa at poznají jakou dá dřinu vydělat peníze na to co oni rozbijí mám takový pocit že to velice brzo udělám nebo se doma všichni zblázníme :,(

 
Ivana mašková  22.12.12 21:54
agresivní syn

Mám agresivního syna je mu 29 let a když má vztek nebo je z něčeho neštastný, rozbíjí nábytek, televizi atd.

Vložit nový komentář